Balím, balíš, balíme

Hezký večer všem!
Konečně mám sbaleno. Ale můžu říct, že to byl opravdu velký stres.

Víte, ono je docela jednoduché si naplánovat, co všechno si vezme s sebou a pak nakonec zjistit, že se vám polovina věcí do kufru ani nevejde. A když vejde, tak vaše váha ukazuje váhu vašeho kufru minimálně 20 kg, takže začnete ubírat a ubírat.
Potřebuju vlastně zimní boty? Potřebuju, ale nevlezou se. Potřebuju mít opravdu tolik pyžam, triček, mikin nebo kalhot? 
A tak nakonec skončíte s polovinou věcí, než se vám válelo na posteli a ten zbytek uklidíte zase zpátky do vaší skříně. Jednu výhodu to ale má. Protřídíte věci, které prostě nosíte a nikdy v životě nosit nebudete a vlastně ani nevíte, proč je v té skříni máte a kde se vzaly. A tak vyhodíte osm triček a budete mít zase dva roky dobrý pocit, že jste něco vytřídili.
Docela by mě zajímalo, jak se s tím poprala Lucka. 

No a s čím vším se chci vrátit zpět do Česka?
- možná nějakou kosmetikou, kterou rozhodně v Česku neseženu
- ploché bříško
- nový telefon

Tak uvidíme, jak se to povede. Teď už nezbývá nic jiného, než jen doufat, že zítra na letišti nepřekorčím váhový limit. Kdyžtak udělám na pána u přepážky oči. A když tam bude paní? Pochválím ji vlasy, postavu, cokoliv, aby mi to prošlo.