Waitress.

Jaká je práce v arabské restauraci? Jiná. (tyjo, to je tak hlubokomyslné)

Zpočátku jsem začínala tím, že jsem uklízela stoly, příbory, talíře a tak dále. Nyní se mé povinnosti zvedly i na přijímání objednávek, zapisování do systému a pozor… PLACENÍ?!?!

Vy, co mne znáte, víte, že nesnáším kasu. To vždycky v práci sem hrozně fňukala, že mám jít na chvíli na poklady, poněvadž já a peníze? Absolutně mimo. A libry? Konec. R.I.P. Modlím se, ať dotyčný platí kartou, v tu chvíli ho miluju. Ale jak mi tam strčí ty bankovky a ať vydám zpátky… jsem ráda za to, že v Česku už nemáme ty hlupé šušně a pak se přestěhuju do Anglie. #smartgirl

Takže zatím vždy házím nejsmutnější oči a furt jim říkám, že se to jako naučím rozpoznávat ty mince, ale co dřív? Naučit se arabské jídla nebo britské libry? Odpovědi mi hažte do komentářu.

Co se týče jídla, miluji falafel. Je úžasný. Mám tam zaplacené večeře, takže neskutečně ušetřím na jídle bo ráno si dám ovoce, pak nějakou sváču a až v práci večeři. Jím tu zatím jen 3x denně, to do budoucna chci určitě změnit, poněvadž je to málo. V práci mě furt vykrmují, jestli nechci to nebo tamto, jsou zlatí <3 Asi vypadám bídně.

Restaurace má dvě části, klasickou restauraci a bar, kde se tedy dělají kávy, čaje, dezerty apod. V baru jsem zatím byla jen chvilku, připadám si tam celkem lůzrovsky, ani kávu neumím udělat. Nerada tam proto chodím, i když je to příjemná změna, takhle se střídat.

Co se týče obsluhování zákazníků, bylo mi doporučeno brát objednávky jen od angličanů, jelikož arabi nemusí ocenit anglicky mluvící osobu.

Ale zatím jsou tam všichni milí, cítím se tam příjemně, pracuji 6/7. Jeden day off a už se na něj těším, ani né z toho důvodu, že bych ho potřebovala, ale vůbec se nedostanu do kontaktu s běžným živočichem, když pracuji od šesti do tří do rána. To jako většinou už spí. Totálně se se všema míjím.

Jů a nabila (gůglila jsem si i/y) jsem si Oyster card (měsíčník) na týden. Můžu jezdit autobusem z práce a neřešit, jak se dostanu ve dvě/tři ráno domů :D

Celkově mě tu těší každá maličkost, i moje chybování v práci mi nevadí, protože si myslím a věřím tomu, že abychom se mohli posunout dál, musíme si tím projít. (Někdo je možná dokonalejší a nedělá chyby, ale já jsem ta sorta lidí, co si ani neodemkne dveře.)

Tak se zas ozvu, jdu si vytvořit obličej a vlasy. Mimochodem, včera mi majitel říkal, jak vlastní hair salon a že pokud chci, tak mi tam dají slevu. A i prádelnu, že si můžu vyprat prádlo. Asi vypadám hrozně.