Jak se platí účty.

Lucka odešla do práce, tak mám asi dvacet minut času… bez internetového připojení. Tak mne napadlo sepsat, jak to chodí v mé práci.

Začala jsem pracovat v restauraci v půlce září. První směna byla jen o tom koukat po stolech a odnášet prázdné talíře. Do teď si pamatuji ten pocit, jak sem si říkala, že nebudu schopna se naučit ta jídla, protože upřímně, kdo by si zapamatoval ty názvy – naštěstí tam vedle těch arabských klikiháků je normální písmo, tak jsem byla schopna to aspoň přečíst, ale to vám fakt pomůže, když je něco kebab makshook, koobideh, schawarma, moutabal, fatoush… Jediné, s čím jsem si byla jistá, byl steak a chips. Do nedávna jsem počítala za jistotu i cutlet, sem si říkala, kotleta, co jako… pak se mě zákazníci zeptali, kolik to má kousků. Jeden?! Tak nic, jsou to žebírka.

Takže já se svou divnou angličtinou v arabské restauraci. Už druhý den mi dovolili brát objednávky – ovšem pouze od nearabů. Což je asi tak 10% návštěvníků. Je to i z toho důvodu, že někteří arabové neradi mluví anglicky. Do teď se mi stává, že je pozdravím a oni automaticky požádají o někoho s arabskou mluvou.

Zhruba po týdnu jsem začínala brát objednávky i od arabského obyvatelstva. Teď, když tam jsem přes měsíc, to už nerozlišuji. Teď už je to jen stůl, co má hodně lidí a stůl, co má naopak málo lidí. Je to z toho důvodu, že má práce neobnáší jen přijímat objednávky.

Zákazník příjde, mým úkolem je mu najít stůl, předát menu. Poté vzít objednávku, zadat do systému, přichystat zeleninu na stůl, převzít jídlo, dát na stůl. Poté uklidit nádobí, donést účet, převzít peníze, vydát zpět, umýt stůl, přichystat prostření. Tohle je vše, co se týče jednoho stolu. Poté umývám podlahy, zrcadla, dveře, stěny, každé dvě hodiny čistím záchod, beru telefon a vyřizuji delivery, chystám věci na delivery, předávám objednávky na delivery, beru jídlo a nesu ho do přízemí, kde je další prostor restaurace na konzumaci. Vyřizuji také-away objednávky, opět placení, nachystání všeho potřebného. Zpravidla to funguje tak, že tam je jeden, dva stoly, najednou přijde kupa lidí, do toho ti, co tam sedí, už chtějí zaplatit, ti noví si chtějí objednat a na mě tam zvoní zvonek, že mám převzít jídlo a donést na stůl – nejdebože do přízemí, takže po schodech a hlavně opatrně… Co dřív? Do toho mi přijdou příbory, musím je vyleštit, poskládat ubrousky, doplnit kečupy... nooo nic hrozného pro dva lidi, pro jednoho je to zaručený tok času.

Rozdíl mezi zářím a říjnem je, že v září jsme na to byli minimálně dva a občas, když bylo hooodně busy, tak jsme měli pocit, že nestíháme. Teď jsem na to všechno jen já a jsem v prdeli.

Nevím, jestli chtějí šetřit na financích nebo jaký je důvod, že jsem tam na restauraci jediná servírka, ale fakt se těším na to, až někoho přijmou… Sama to vidím na dýškách, zpravidla pátek , sobota je spousta lidí, ale dýška nejsou nijak extra zvlášť přínosné. Poté jsou dny, kdy je méně lidí, já s nimi mohu komunikovat, věnovat se jim a práce mě mnohem více baví.

A co mne děsí nejvíce je, že až mě budou potřebovat jít na bar a dělat drinky, crepes, waffle.. tak já tam budu naprosto nezpůsobilá, protože do teď jsem nebyla schopna odejít z restaurace. Kdo by tam totiž byl, že ano. :P

Celkově tuto práci mám hodně ráda, občas tam jsou lidi nabučení, nerozumím jim a chyba opravdu není v angličtině. Ale užívám si to tam, zázkazníci mě většinou nabíjí neskutečnou energii. Ok, až na některé staré arabáky, u kterých mám pocit, že neví, jak mluvit se ženou.. ale tohle je tak jednou týdně, nic hrozného.

Hlavně mi tato práce zachránila krk a já jsem vděčná za tuto příležitost. Vždy tam chodím s nadšením a pokud mě za směnu nic nenasere, odcházím z tama s větší dávkou energie.

Pracuji 6 dní ze 7, ale upřímně, za tento měsíc jsem měla jen dva dny volna. Což až teď, když píšu, tak si uvědomuji, jak šíleně to musí znít… Začínám v pět hodin a končím zpravidla ve dvě ráno, někdy ve tři. Doma bývám kolem třetí, ale spát chodím ve čtyři ráno. Sem tam ještě někam zajdeme s kamarády po práci. Včera jsme měli projížďku nočním Londýnem přes Oxford Street, například.

A koukejte, co mi můj drahý kamarád z práce připravuje na večeři. Každý den. Vynikající!

Asi si říkáte, že je to prasácka porce. Je, no. Rýže, humus, falafel, chips, batata hara a nějaká ta zelenina k tomu... A nápoj lemon&mint. Ten mi zas připravuje jiný kamarád :D

Ještě bych zmínila finanční stránku. Každá si zhruba vyděláme něco přes tisíc liber. Za pokoj platíme 650 liber měsíčně. Takže 325 každá. K tomu měsičník -> 80 liber... a další výdaje. Ono se to nezdá, ale ty peníze dokážou rychle zmizet. Ani ne za jídlo, ale spíše za služby, aktivity... A pro Lucku budou výdaje nákupy oblečení. 

C y :)