Kuriozitky a novinky z Londýnka.

Dnes jsme s Luckou vyrazily do města a zakotvily to tady. Koukejte na to místo!!!! Jak v HP!

Až budu bohatá, tak si tam projdu každé oddělení a nakoupím knihy! Chápete, je to tam rozdělené třeba na část Skandinávie. A tam knihy od Adlera Olsena… Pak Afrika… Apod. Amazing!! Pokud za mnou přijedeš, osobo, ty víš, kdo jsi, tak tě tam vezmu, se počůráš blahem.

Zastavily jsme se tradičně na kafé, to je naše pravidlo v Londýně. Nothing to eat, but we always grab some coffee. (pfffff, toho dezertu si nevšímejte, to je jen na efekt, to nikdo nejí…)

Cestou zpět jsme potkaly:

·         Paní s šesti psy na vodítku

·         Paní se psem v kočárku

·         Dítě na vodítku

Jinak jsme se pohnuly s tím ubytováním, na popud Lucky zůstáváme na stejném místě. Je to dobrá lokalita, snížili nám cenu… jen je tu příšerná kosa, vážně, spíme tu v mikinách a chodíme jen v botech - v ponožkách byste měli brzy omrzliny. (Asi si říkáte, proč si nekoupíme papuče. Koupíme. Brzy) Tak nás po dvou týdnech dnes napadlo zapnout topení, tak uvidíme, zda se experiment Topení vydaří a nám tu bude teplo. (za tuhle větu by mi sebrali maturitu z češtiny) Už máme nějaké plány na zútulnění tohoto pokoje. Ale hlavně… vědět, že už nemusíme hodiny vysedávat na těch samých stránkách, věřte mi, já ty pokoje gůglila i ve snech.

Chtěla jsem se s vámi ještě podělit o jednu kuriozitu. Byla jsem tu zhruba asi dva týdny, když jsem byla na cestě do práce. A co nevidím. Tři lidi. Si asi řeknete, co je na tom, že vidím tři lidi… jenomže… jeden z nich šel s holou dupou. Doslova.

Znáte to nemocniční pyžamo, které vám zakryje jen část těla, ale tu prdelovitou ne? Tak to je ono! Šel v tom. Bylo celé špinavé. Jakási směska krve a bůh ví čeho. Trošku mi to připomínalo hrocha z Madagaskar ->

https://www.youtube.com/watch?v=Rv7Ih5ME3Ck

A šel v ponožkách. To je vše. Jen špinavé pyžamo, pravděpodobně po kruté operaci, nikoliv zadní části… a ponožky. Procházel se po Londýně se svými kamarády. Kdyby šel sám, asi bych se ho zeptala, zda-li nepotřebuje pomoct. Ale na to měl své kamarády, kteří se honosně dmuly pýchou vedle něj. 

Na čem mi rozum zůstává stát, jsou děti v kočárcích. Přifrčí si to do restaurace, je tomu tak 4 nebo 5 let. Nohy mu plandají po zemi, protože výrobci nepočítali s tím, že tam to dítě musíš nacpat za každou cenu. Větší než obvykle. Tak rodičům nabídnu, jestli náhodou nechtějí ke stolu baby chair. „Nééé, týjooo, vždyt je už velké na baby chair.“ „Aha“

A co se mi hrozně líbí!!! Tak je tu ten styl. Vážně. Klidně jdeš ven v pyžamu a nikoho to nezajímá (až na mě). Vezmeš si slušný kabát a k tomu růžové tenisky do fitka. A boží. A babičky jsou tu neskutečně vystajlované.

Doprava – crazy. Lucka – even more… Neustále ji zachranuji. Nezapamatuje si, že to jezdí naopak. V Londýně to funguje trošku bez systému. Ale kdybych to měla alespoň nějak nastínit, tak je to asi takhle:

·         Matky a kočárek

·         My

·         Semafor

·         Kolo

·         Auta

Nechtěla bych tu řídit ani za zlatý prase!!! Ani kolo si nepůjčím, maximálně tak do parku jezdit dokola jak opice. Obdivuji všechny řidiče. Hlavně autobusu. Protože ta scéna z HP je reálná…

A jinak na závěr mohu říct, že jsme se úspěšně naučily přestat přepočítávat peníze na české. Zhruba víme, kolik co stojí (třeba sojove mléko za 59 pí, iphone 699 pounds) a tak nějak se nám mozek přenastavuje na anglický systém. Až teda u Lucky na tu dopravu. Ještě, že jsme pojištěné.