Deziluze - keep calm?!

Až příště něco vypustím ze svých úst, nebo něco nadatluju na tento blog – ještě dříve, než je to stopero jasné, tak mě zmlaťte.

Víte, že jsme se měly dnes stěhovat do té superboží skvělé lokality, kde bych oyster card vyhodila do koše a podpálila… už žádné nabíjení, fňukání nad prázdnou peněženkou, přepočítávání, na kolik mě ta pětiminutová jízda autobusem výjde.

Dnes měl být ten den, kdy si sbalíme všechny naše kufry, dotlačíme je zase přes půlku Londýna... a konečně vybalíme.

„Tak co, v kolik můžeme v pondělí přijít?“

„No, ještě nevím, Landlord se mi neozval, tak možná to bude až příští pondělí.“

PŘÍŠTÍ?! :D Možná? Dýchej! Neva. Prostě ten týden prospím někde na ulici. Ideálně pod mostem. Ať na mě neprší, že jo. To by bylo nemilé.

Jako, děcka, upřímně, fakt nevím, co teď. Zde, u kamarádky, už být nemůžeme, její pohostinnost a pomocná ruka nás táhla celé dva týdny v Londýně. Teď už musíme jít.

Vypadá to, že se budeme stěhovat neznámo kam, nevíme kdy, my tu prostě nevíme nic. 

Ou máj god, teď jsem chtěla napsat, že jediná jistota v našem životě je naše práce, no to víš, že jo, nenapíšu to! Aby se tu pak za týden neobjevil článek v podobném kabátě.

Edit: právě mi přišla sms. Že je landlord v Pakistánu. A že až přijede, tak se to vyřeší. Možná tento týden. 

I wish we knew... tohle zjistit v den nastěhování. WHY NOT. :)

Edit 2: Kdyžtak si můžete své kufry nastěhovat sem. Aha? A co naše těla? Ta budou spát kde? Hlavně, že kufry budou v teple. :D

Neměla jsem tento blog pojmenovat kolotoč, fakt ne.

Edit 3: Lucka se mi tu hroutí. Já si stále zachovávám tu svou *keep calm in England*

____________________________

Název tohoto blogu je opravdu výstižný. Jeden den je něco tak, druhý den zjistíte, že je všechno úplně jinak. Londýn nás opravdu zkouší. Co Londýn, celá Anglie.

No nic, dneska v práci rozhodím sítě. Dělala jsem to už včera a měla jsem během pěti vteřin tři byty, kde můžeme přespat. Týden. Ale co když to nakonec nebude týden? „Možná tento týden se to vyřeší“. Aha. MOŽNÁ. Nesnáším slovo MOŽNÁ.

„A nemůžete se zeptat kamarádky, u které bydlíte, jestli vás tam nechá do čtvrtka?“ přišla další zpráva. Nejdřív řekne, že se to vyřeší MOŽNÁ do týdne a nakonec už ví, že možná čtvrtek. Tak mám se ptát v té práci nebo ne?

Edit: Je to prostě zmatené :D Takže nakonec se zase mám v práci zeptat, bravo. Alespoň tohle vím na 100% :D

Edit 2: Tak už zase ne :D

Edit 3: Keep calm and find a room