Chybí mi tramvaj a nemáme co jíst

Ne že by doubledecker byl nějak špatný a nebavilo by mě jezdit dvoupatrovým autobusem, ale musím k vám být upřímná. Doprava v Londýně je prostě šílená.

Ok, to nejmenší je si zapamatovat, že oproti českému systému, se tady než přejdete ulici, musíte podívat nejdřív doprava, doleva a pak ještě jednou doprava. Je mi jasné, že pak se to v Česku budu zase dva týdny přeučovat.

Ale horší jsou jízdní řády. Před pár dny jsem vyšla ve stejný čas jako včera. Busem je to asi nějakou tu půl hodinku. Začínám v práci ve 4 a v 15:30 jsem už byla skoro v práci. Včera jsem vyšla ve stejný čas jako tehdy a v práci jsem byla v 15:55. Takže jako tak. A to jsem stála už ve tři na zastávce. Místo pěti minut jsem čekala dvacet a to pak přijely dvě třicetšestky po sobě.

Neměla bych na to nervy. Být řidičem autobusu v Londýně, to chce pořádné nervy. Auta se předbíhají, dva busy se vedle sebe skoro nevlezou. Však jste viděli Harryho Pottera ne? Takhle nějak to v Londýně opravdu funguje.

Tak uvidíme, v kolik do práce dojedu dneska. Každopádně jsme se už byly projít ven, musely jsme na nákup. Tady nebylo nic, žádný chleba, vajíčka, jogurt, nic. Tak jsme vzaly ušmudlaných pět liber sedmdesát a šly na nákup. A vrátily se jenom s chleby a BBQ omajdou.

Včera jsem se totiž rozhodla udělat dobrý skutek, když jsem v práci dostala sendvič (asi cca před půlnocí, kdy jsem už byla totálně nacpaná jestli nebudu mít sto kilo až se vrátím do Česka, bude to zázrak) a rozhodla jsem se ho dát bezdomovci, kterého vidím denně, když jdu na zastávku. Spal. Tak doufám, že dnes ráno měl menší Vánoce :)

Takže tak. Samy už skoro nemáme na jídlo, ale já pořád rozdávám :D Ale tak snad měl radost :)

Teď už nezbývá nic jiného, než se modlit, abych dostala v práci dneska dýška. Jinak budu muset chodit do práce pěšky a nechávat se z ní vozit autem. Tak mi držte pěsti :)