Kolega v práci.

Mám v práci kolegu, je hrozně fajn a je takový jiný. Celkově se odlišuje od většiny arabů. Byl mi hned sympatickej. To prostě vycítíš. Hned nahodíš takovou tu freecoolin mood s tou danou osobou.

Včera jsem se dozvěděla, že taky hledá byt. Tak jsem mu navrhla, že si můžeme nějak vypomoct. A on, že né, že má partnera a že chce bydlet s ním.

Partnera? To je tááááák boží.

Jooo… a nějak za dva, tři týdny očekáváme příchod baby.

Baby? Like a real baby? What?

Yeah.

To je fantastické! Jsem za vás tak ráda! To je jak v The Modern Family!

Pak jsem se jej zeptala, kdo zůstane doma.

Prý že partner is the „mommy“.

Fakt? Nevadí vám to rozlišování na mamku a taťku? Slyšela jsem, že vy to moc nemusíte.

Co? Proč? To je uplně v pohodě.

A pak jsem do něj furt tlachala své blbé kecy a otázky. Na svatbu a tak dále. Však víte. Mě to dostalo. To je tak hrozně roztomilé. A úplně mi to k němu nějak sedlo, nevypadá jako  gay, ale když mi to řekl, vůbec mě to nějak nepřekvapilo. Až do té situace, kdy mě po hodině zastavil a zeptal se mě, proč o ní furt mluvím jako o něm.

Aneb partner jest univerzální gender slovo.

Už se na něj nemůžu ani podívat.