První den v Londýně a málem i v londýnské nemocnici.

A je to. Jsme v Londýně.

Včera jsme konečně vypadly od naší host family. Ještě, že jsme tam nebyly déle. Nejspíše bychom se psychicky zhroutily a navíc bych si na ty děti zvykla a chyběly by mi. Takhle je to alespoň trošičku snesitelnější.

Host Mum měla nakonec i tolik soudnosti, že nás odvezla s kufry na nádraží a dala nám peníze na vlak. Nečekané. Svým způsobem nebyla zlá, ale nejspíše jsme měli každý jiné očekávání.

Včera nás velmi potěšila služba na nádraží. Opravdu milý kluk nám snesl ty nehorázně těžké věci ze schodů dolů až na nástupiště. To v Česku jen tak neuvidíte. A na Londýnském nádraží? Na každém rohu někdo s nápisem "Help for you". Opravdu milé.

Pak jsme počkaly na kamarádku Danču a šly k ní domů. Jediný zádrhel byly schody, protože dům ve kterém bydlí, nemá výtah. Ale to budeme znovu řešit až za nějakých 14 dní.

Večer jsme už šly pracovat. Arabská restaurace, milion arabských názvů v meníčku a spousta Arabů kolem. Všechno se zdálo ok. Teda až na moji terrible angličtinu a moment, kdy jsem dostala večeři.

"Objednám ti rýži a kuře" řekla servírka a já se těšila, jak se konečně najím. Asi do 15 minut mi přišla polívka a obrovská porce hranolek, rýže, opečených brambor a kuřete. Snědla jsem jenom polovinu. Alespoň že tak. Ale co se stalo za pár minut...udělalo se mi nějak zle. Začala mě pobolívat hlava a žaludek. Netušila jsem proč, myslela jsem si, že mi nesedlo jídlo. Ale pak když jsem celé jídlo vyhodila do záchodu (omlouvám se všem, kteří zrovna jedí) a podívala jsem se na svůj rudý obličej, tak mi to došlo. OŘECHY.

Šla jsem si teda pro pití a sednout si ven a čekala, až pro mě Danny příjde. Pak si sedla ke mě a zeptala se servírky "Obsahuje to jídlo, co Lucka měla, ořechy?" Její "I don't know" odpověď mě trošku zaskočila, a když pak řekla "Ona mi neřekla, že je alergická na ořechy" tak v ten moment bych nejraději byla už někde doma. Proč bych sakra měla hlásit někomu na větu "objednám ti kuře s rýží" to, že mám alergii na ořechy. Které mimochodem ani v tom sosu, kterým bylo kuře přelité, nebyly cítit. A že já cítím už jenom vůni ořechů na míle. Tak tam nic.

Tak jsem asi tak po třech letech zažila další alergickou reakci, která naštěstí do dvou hodin ustoupila. Můžu být ráda, že nemám alergii tak silnou, abych musela i do nemocnice. Nemocnice nesnáším, natož nějakou ještě v cizí zemi. A jsem ráda, že mě kamarádi tentokrát poslechli, že záchranku opravdu nepotřebuju. Do dvou hodin to ustalo a bylo po dramatu.

Docela "dobrý" zážitek na první den v Londýně, kde jsem naposledy byla před pěti lety, nemyslíte?