Stěhujeme se, zas a opět.

Já už ani nevím, jestli jsem takto nepojmenovala nějaký článek, pokud ano, tak to prostě navazuje a opakování matka moudrosti.

Stěhujeme se. Opět. Je to už potřetí, co otvírám svůj kufr načuchlý včerejšíma ponožkama. Asi to nechápete, ale...

Momentálně bydlíme u naší kamarádky, která nás vzala pod svá křídla. Spíme čtyři v jednom pokoji. My jsme tak drzé, že na posteli. Ona se svým přítelem na zemi. Já vím, asi si říkáte, co to jsme za skromné hosty. Kufry máme postavené na zemi, jsou celou dobu zavřené, nechodíme do nich vůbec, poněvadž jediné, co na sobě nosíme, jsou hadry pro makající lidi. Takže fakt, já to opakuju po sté, ale až někam pojedete, vemte si toho co nejmíň! Jinak dopadnete jako já a při oblíkání do toho jednoho a samého oděvu ucítíte melancholii a sebe z předešlých dní.

Jsme u ní od 16. září. Od té doby s Luckou pracujeme. A bylo jasné, že jakmile dostaneme výplatu, musíme se teleportovat na jiné místo.

Jenže kam?

Hodiny sezení na gumtree, neustálého fňukání, že pro nás nic není, vzpomínky na můj spacák.

A pak to přišlo, nabídka. #umřelabychbezznámostí

Jedná se o pokoj. Celkem huge. S vlastní bathroom & toilet. A vlastní ledničkou. Lokalita = boží. Asi zhruba sedm minut pěšky od tohoto místa.

Poznáváš to? Boží místo na běh, piknik, na takové to *prostě být*(až na výběrčí daní kvůli tomu, že chceš svůj vzácný zadek usadit na toto královské lehátko)

Finančně je to docela náročné (ten pokoj), upřímně, vůbec netuším, jestli se to dá utáhnout, jak se nám bude žít, co když jedna příjde o práci... jednoduše za celou dobu, co jsme v Anglii, přežíváme a vše je nejisté.

Ale o tom ten život je, ne?

Kamarádi, jste vítání!