Londýn a práce.

Tak tomuhle říkám kolotoč. Ještě včera jsme byly v Tonbridge (dupa, 40 minut od Central London). Měly jsme každá dva velké těžké kufry, vidinu toho, jak si je taháme od HM až k nádraží takové slušné skromné dvě hodinky. Asi na nás někdo hodně myslel, poněvadž nám HD nabídl, že by nás zítra odvezla his wife. Ou, fenk jů.

Tak jsme na vlakovém nádraží, dohromady vážíme asi 150 kilo a vůbec nevíme, co dál. Snažíme se jen kopírovat dav. Cíl cesty je jasný – Londýn. Nakonec se tam objevil milý klučina, help staff, který nám pomohl s těma kuframa a dokonce nám ukázal, jakým vlakem jedeme :D Prostě zlatíčko. Pokud si to někdy přečte a naučí se česky – děkuji.

Po chvilce jízdy se nám už ukazoval Londýn v celé své kráse, spatřily jsme oko a jiné známosti. Upřímně, nevím, jestli někdy půjdu oběhnout památky, ono jak tu člověk není jako turista, tak máte prostě takovej ten hrozně cool feeling, jakože už nemusíte.

Kamarádka, u které zůstaneme nějakou chvilku, si pro nás přišla na nádraží v centru. Projely se dabldekrem, samozřejmě jsme ho celý zatarasily těma pošahanýma kuframa (jak je vidno, furt si na ně jen ztěžuju, tak prosím, až se někam budete stěhovat, vemte si jen to nutný, stejně tu nikoho neznáte a tak nepoznají, že máte jen dvě trika a smrdíte.)

Být v jejím bytě je úleva. Upekla nám margotku, kterou jsem zbagrovala lepek nelepek. Konečně se cítím jako doma. O tři hodiny později jsem už nastoupila do práce. Krutý, co? Zatím dělám waitress v arabské restauraci, nevím nic, všechno zní jako shamala kazaki kuwuwu humus. Prostě, jedna věc je dělat servírku, druhá věc je dělat ji v angličtině, ale arabština? Jinej level :D Nebudu vám lhát, je to pro mne hodně složité, ale bez boje neodcházím. Za jednu noční jsem měla spoustu zážitků. Vlezlé komplimenty, to je u arabů klasika (sorry za generalizaci), ale potkat hongkončana, co se s vámi chce vyfotit, to je mega :D Každý se mě ptá na věk. Asi tu nejsou zvyklí na pracující děti.

Jdu dospávat směnu, za chvíli mi začíná další a už teď mám lehké obavy, jaké to bude. Ještě si zkusím vygůglit nějaké ty arabské jídla, ale stejně je mi to k hovnu, to se člověk musí naučit za pochodu.